Textem

Ach ano, s tímhle zaplivaným, pouličním kusem jsme povětšinou začínali řadu našich vystoupení. Zachycovalo to naší náladu, bylo to takovéto rozehraj se a rozezpívej se na této písni ...a nadále to tak funguje. Ale! Dědek houmlesák se nám dostal pod kůži a hrajeme ho pravidelně od Jizerské Sovy, kdy vznikl jakoby placebo do počtu k Babce. Nyní má plnohodnotnou roli a neuplyne ani den, abych na něj nemyslel. Kus ochutnávky jak vznikl z prvního nápadu, uvidíte, že se moc nezměnil, není-liž pravda. 

Dědek

Teď tu sedím tady a kde jste vy, kde jste vy? Proč se ptáte?
Sedím tu a čekám na vás. Co s tím vy, co s tím vy uděláte?
Nebylo to lehký. Nebylo to vůbec ani trošku těžký.
Sedím tu a čekám, na tebe, i na tebe. No tak co je?
Můžeš se bránit, můžeš křičet, můžeš křičet, můžeš všechno, všechno marně!

Na ulicích se perou.
Na ulicích se válej.
Na ulicích se mačkaj.
Haldy odpadků.

Na ulicích se berou.
Na ulicích se pálej.
Na ulicích se dočkaj.
A já jdu domů.

Zazpívej nám něco, dědku, zazpívej nám něco z plných plic.
Přece se nenecháš, přece se nenecháš, necháš se nebo nenecháš se pobízet.

No vidíš ty vole to nebylo, to nebylo vůbec špatný.
Akorát mi z toho slezly gatě.

Na ulicích se perou.
Na ulicích se válej.
Na ulicích se mačkaj.
Haldy odpadků.

Na ulicích se berou.
Na ulicích se pálej.
Na ulicích se dočkaj.
A já jdu domů.

Zakalitel

Babku bych zařadil k novějším písním, i když rok 2008 nám mává z daleka. Tato písnička prošla asi stokrát velkou úpravou a furt to nebylo ono. Text nebyl dobrý, melodie se záplatovala, protože obsahovala tři části a nikdo nevěděl co s nimi.. Konečnou podobu dostala před hudební soutěží - Jizerská Sova, kdy jsme ji hráli společně s Dědkem. Kousek nostalgie je zde. Zpívá Jarča v neodolatelných šatičkách, Aňa supluje moje místo a já, já jsem zase ostrouhal. Ještě si dovolím jednu perličku z aranžmá v podobě mp3. Je to v pořadí asi třetí verze Babky jak ji neznáte. Dobrou chuť

Babka

Jako list kývá se než odletí

Ani naslouchátko neslyší smích detí
Okolní ticho ji už vůbec nebaví
Chce si taky užít trochu zábavy
Žije tady jenom sama
Milá stará, stará dáma
Ví jaký to bylo na langoše stávat
Rum a pivo z kelímku nasávat

Kamaše si vytáhnu až pod bradu
Na hlavu kydnu prošlou pomádu
Milý zlatý to se teda pletete
Do domova mě nedostanete

Na návsi vidí kluka věšet plakát
Tlak ji stoupá má rockový záchvat
Chce začít taky trochu žít
Koření života znovu okusit

Až budeme spolu pod pódiem stát
Poletíme spolu a budeme řvát
V příkopě pak spolu budeme spát
V noci si nechám o nás zdát

Až budeme s Alešem pod pódiem stát
Poletíme spolu a budeme řvát
V příkopě pak spolu budeme spát
V noci si nechám o něm zdát
Zakalitel

Rok 2008 a moje dušička šla ke zpovědi, nikoli však k rozumnému tvorovi, ale k papíru. Potřeboval jsem ze sebe dostat mraky holek, který mi nešetrně daly kopačky a taky se omluvit těm, ke kterým sem se choval špatně já. Tak vznikl rafinovaný text a melodie, později práteli přirovnávaný stylem k Mňága a Žďorp..Nevím, možná...

Tady kousek z prvotní nahrávky a prvního pořízeného záznamu: 

Víš moje milá

Je tu kalný ráno, mám tvoje slzy na polštáři a cítím se dost špatně
Je to ale dáno ať je to pryč modlím se k tvé tváři za rok snad už jen matně.
Vzpomínky mě zebou, ty a ten tvůj nevinny usměv mě dokonale zničil
Stavím hráz mezi tebou a mnou, mlčení je můj oděv, jak dlouho jsem ho nosil?

Víš moje milá stačil kousek malý
abysme se my dva nikdy nepotkali
Víš ale musím na to myslet v dobrém
teď žijeme daleko oba a každý po svém

a kdyby se tě snad někdo ptal
měl jsem tě rád ale musím dál

Lapilas mě do sítí z kterých neunikne ani střípek mé ztýrané duše
Neptala ses co cítí, člověk s kterým si jen hraješ, pak odkopneš ho suše
Vím potkala si jiného, proto těžko budeš se mnou, ale tolik jsem se snažil
Čas ukáže jestli správného, mezitím se schovám stranou, kradmo jako bych čas mrazil

Víš moje milá stačil kousek malý
abysme se my dva nikdy nepotkali
Víš ale musím na to myslet v dobrém
teď žijeme daleko oba a každý po svém

a kdyby se tě snad někdo ptal
mělas mě ráda ale musíš dál

Víš moje milá stačil kousek malý 
abysme se my dva nikdy nepotkali
Víš ale musím na to myslet v dobrém
teď žijeme daleko oba a každý po svém

a kdyby se tě snad někdo ptal
měl jsem tě rád ale musím dál

a kdyby se tě znova snad někdo ptal krucinál
jsem tu šťastny ale jsem tu sám

Zakalitel

První nápad vznikl v roce 2006 z kytarového dua Plešatá holínka. Tehdy jsem chtěl aby písnička měla příběh a aby tam byl zajímavý riff na naše skromné poměry. Tenkrát to byla jen akustická verze pro mě, Péťu a tlupu skautů na táboře. Se Zákalem nám to však nedalo a Strejdu jsme oprášili a oblékli mu nový kabátek. Přiléhavý...Poslechněte si se mnou, moji drazí, starou nahrávku z roku 2006. 

Strejda nekro zombí

Mám plesnivé nohy,
pár vnitřností chybí.
Velké nekro vlohy.
Žeru maso čerstvý.

Koupil jsem si sako,
kosti natřel křídou,
na hnilobu savo,
jel hned extra třídou.

Dárek pro svou neteř jsem sehnal téměř za babku.
Ještě cítím páteř, jak jsem otvíral tu hrobku.
Pes přítel člověka, je moc fajn, akorát tenhle,
smrdí a neštěká, chrastí, holka slož si pucle.

Průvodčí byl milý,
jen chtěl po mně lístek.
Utlouk jsem ho židlí,
věčný odpočinek.

Před dům svýho bráchy,
dolez jsem kanálem.
Hladov sněd krys mraky,
do bytu šperhákem.

Seděli u stolu, dávali té malé dary,
vypil jsem jim kolu, jenom to už neustáli.
Dlouho jsem nepobyl, zmlátili mě jako prase.
Kuráž jsem neztratil a příští rok přijdu zase.
Váš Alešek Zakalitel

jak ji viděl Alešek Zakalitel

Jako základní kámen, který jsem na svých bedrech donesl do muzikálně zesláblého Liberce a položil ho k nohám hudebních analfabetů (Čenda, Péťa, Kaeru), stejně tak jako se hází hrách na notový papír bez linek, chýlil se můj čas v Ájabendu ke konci. Ano, přišla Plešatá holinka.

Pravda o vzniku Plešaté holínky: "Když jsme byli s Péťou u Štolpišských vodopádů a byla ukrutná zima všude spousta vody a drsný vítr... Došli jsme až k vodopádům a najednou jsme byli v šoku. Ta masa vody co se tříštila o skaliska vydávala dokonalou hudbu. Toužili jsme být tak neskutečně silní v hudbě, a proto jsme se pokusili o nemožné. Péťa jediný z nás měl dlouhé rybářské holínky a tak nabral až po koleno zázračnou tekutinu. Ó jak jsme udělali dobře. Cestou zpět na Liberecké nádraží jsme dostali spoustu námětů na nové songy. Voda v holínce neustále dělala čvacht, šplouch, šplích a já jen držel notový sešit a vše podrobně zapisoval. Bylo nám zcela jasné že holínka má na umění značný podíl. Chtěli jsme se jí odvděčit. Po zběsilém úprku z trafiky, kde jsme rozmáčeli dva tucty novin se vydrolila vnitřní část "srsti" holínky. Zbyla už jen pravá guma... Nuže tak vznikla Plešatá holínka."

Po koncertu, na který přišly babičky a dodatečně parta neonacistů, jsme se rozhodli posilnit naše jádro nikoli játra a rozšířit naše řady nikoli vnady. Přibrali jsme dva neotesané mladíky, které jsem jako zručný sochař přetvořil k obrazu svému. Jeden z chlapců se zdál být ve vatě a přitom byl holá řiť, škoda zjistit to tak dřív. Druhý nám zajistil stálý zájem 12-ti letých holčiček a jejich maminky platí a to se počítá.

Náhle nastalo období hledání, skrývání a nacházení sebe sama, alkoholu, holek a zase alkoholu. A vznikl Zákal jakbysmet.